Z koníčku se mnohdy stane profese a u programátorů to platí takřka v každém případě. Programátorem musí člověk být srdcem i myslí, jinak po pár týdnech vyhoří a jde dělat inventury do obchoďáků. Úspěšnější programátor se časem dostane k větším projektům a uchytí se v nějaké společnosti většinou již během studia na střední nebo vysoké škole. A tady nastává problém. Malé a střední firmy nejsou ochotné a ani nemají potřebu dobře zaplatit průměrné a dobré programátory. (O špatných programátorech nemluvím záměrně, protože ty se daří nějakým zázrakem poměrně dobře eliminovat během vstupních pohovorů.)
Programátor ve většině případů nemá šanci získat vysokoškolské vzdělání. Proč si to myslím? Protože sedí u počítače a programuje. Na víc nemá čas. Skončilo tak hodně lidí, které znám a já sám napůl také. A programátor bez vysokoškolského vzdělání dostane mimo Prahu průměrnou mzdu. Kde jsou ty doby, kdy byla práce programátora vysněným zaměstnáním ve kterém řada z nás spatřovala svou budoucnost plnou luxusních vozů a kurev? Nenávratně pryč. Jít pracovat do velké a uspěchané Prahy neláká každého.
Jaké z toho plyne ponaučení? Asi žádné. Jen řada z nás přišla o sny.
Září 13th, 2007 at 8.05
IMHO u programátorů na vzdělání nezáleží. Alespoň ve většině firem, kde jsem měl možnost sledovat jejich ohodnocení se to odvíjelo jen a pouze od toho, co uměl - samozřejmě, jak je to u tebe nevim ;)
Vzdělání je spíše nutné když chce člověk na nějakou manažerskou pozici.
Ale jestli ti jde o ty kurvy, tak dej včas vědět, třeba by to šlo zařídit místo obligátního narozeninového dortu :)
Září 20th, 2007 at 11.46
Nepíšu o sobě jako o dobrém programátorovi, takže všechno v pořádku. A co se týče kurev, u mě dobrý - tak to by šlo.