Je to v současné době nejdražší myš Lenovo a jedna z nejdražší notebookových Bluetooth myší na trhu. Má sice nižší DPI – pouze 800, a kvůli dvěma AA bateriím, které mimochodem byly součástí balení, je trochu těžší, ale je nádherná. Červené kolečko skvěle ladí s červeným trackpointem na mém ThinkPadu T400. Největším kladem myši Lenovo Bluetooth Laser Mouse, jak již z jejího názvu vyplývá, je připojení přes bluetooth. Konečně jsem se odprostil od USB přijímačů a zároveň plnohodnotně využívám integrovaný modrý zub (bluetooth) ve svém počítači, který jsem do dnešního dne prakticky nepoužil. Nezanedbatelnou výhodou je i kompatibilita pro praváky i leváky.

Za první kvartál roku 2010 z celkového počtu návštěv 12 milionů bylo z následujících států NULA návštěv:

Chad -130.000 uživatelů (2009) - celková penetrace obyvatelstva: 1,3%

Somálsko - 102.000 uživatelů (2009) - celková penetrace obyvatelstva: 1%

Mafagascar -316.100 uživatelů (2009) - celková penetrace obyvatelstva: 1,5%

Zambia - 700.000 uživatelů (2009) - celková penetrace obyvatelstva: 5.9%

Malawi - 316.000 uživatelů (2009) - celková penetrace obyvatelstva: 2.1%

Z počtu uživatel internetu v těchto státech vyplývá, že potenciál tady je, tak proč nechodí? Jen pro srovnání - čísla pro Českou republiku:

Počet uživatelů internetu v ČR 2010

5,7 milionu uživatelů (03-2010) - celková penetrace obyvatelstva: 58%

Odpověď na mou otázku je nejspíš jednoduchá - do statistik připojených uživatelů k internetu v afrických zemích jsou pravděpodobně stejně jako všude jinde započítávání uživatelé s mobilním přístupem k internetu. Vzhledem k tomu, že ve většině městech například takového Chadu nebo Malawi nebude elektřina, tak se dá předpokládat, že zde bude drtivá většina lidí chodit na internet přes svůj mobilní telefon. Takoví uživatelé pravděpodobně budou používat především e-mailové šlužby (podobně jako v době dial-upu u nás). Proto i s potenciálem statisíců uživatelů nelze v současnosti předpokládat nějaká větší návštěvnost na webových službách. Celou situaci by mohl zlepšit další rozvoj mobilních zařízení vhodných k procházení internetu a hlavně jejich dostupnost v rozvojových zemích.

EDIT: tak mě tak napadá? Nepotřebují ti lidé spíš tu elektřinu?

K Vánocům jsem dostal iPod touch a mezi spoustou free aplikací mě zaujala aplikace uHear. Je to utilitka, která otestuje váš sluch a zjistí, jak dobře slyšíte a případné poškození. Otestoval jsem se pomocí kvalitních in-ear sluchátek a výsledek mě dost vyděsil.

mírná ztráta ve vyšších frekvencích - ve věku 26 let není až tak normální…

 Druhý test, který aplikace nabízí, měří schopnost rozpoznání mluveného slova v hluku. S tím si myslím, že mám mnohem větší problém, nicméně výsledky testu nejsou zase až tak strašné.

Po roce hraní jsem tedy začal dělat něco proto, abych za další rok nemusel chodit se sluchadlama. DJ si svůj sluchový aparát může chránit různými špunty a nebo se jednoduše u beden nezdržovat déle než je nutné, což ale v praxi moc dobře nejde. Ježíšek mi krom iPodu nadělil totiž také špuny do uší: Alpine Music Safe Pro.

Apple iPod touch 3G - 32GB, tričko 1ks, termohrnek, parfém Puma Jamaica, stolní hru Scrabble, hrníček s ovečkou od Nici do práce, 500Kč v obálce, špunty do uší pro muzikanty a pak ještě nějaké drobnosti. Mezi ty originálnější dárky můžu započítat i možnost podruhé si zahrát na vánoční párty Aquaphonic, čímž jsem se zařadil po boku několika málo DnB DJs, kteří měli to štěstí hrát na této párty se skvělou vánoční atmosférou více než jednou.

Děkuju Ježíšku :-*

Reklama

Jak to všechno začalo

Začátkem prosince mi náš PR kolega Vítek napsal e-mail, že se mu podařilo rozjet jednání s Českou televizí, ohledně jednoho našeho projektu, o který se v práci starám, a že si mě pozvou do ranního pořadu. Začal jsem řešit co si vezmu na sebe, chodil jsem do solárka, před zrcadlem jsem si opakoval jazykolamy a zašel jsem si ke kadeřnici. Čas běžel dál, opálení mizelo, vlasy dorůstaly a jazyk se pod vlivem pivních smrští zase začal zamotávat. Nadešel den D. Po pátečním hraní na akci s Netskym z belgie mi Vítek zavolal, že návštěva je naplánovaná na úterý 22.prosince - což bylo za 3 dny. Dohodli jsme se, že si dáme v pondělí odpoledne schůzku a on mi dá rychlokurz vystupování ve veřejných médiích. Z našeho sedánku jsem si zapamatoval důležité věci: 1) nekoukat do země, 2) nemluvit nahlas ani potichu, 3) gestikulovat, 4) nebýt příliš přítulný nebo odtažitý. Tyhle všechny věci, i když se zdají být malicherné, mi na klidu nepřidaly a nervozita gradovala. Okolo 19h večer mi volal moderátor studia 6 František Lutonský a začali jsme se domlouvat o přibližné podobě scénáře. František na mě působil dojmem sympatického intelektuála a profesionála a tím mě dost uklidnil. Dokonce se zajímal i o to, jak se k nim na Kavčí hory dostanu a jestli je všechno zařízené tak jak má. Nicméně usnout se mi podařilo až kolem 12h večer a probudil jsem se ve 4 hodiny ráno a v hlavě jsem měl snad všechny diváky České televize a všichni se mi smáli.

Roštěnky z České televize

Ráno jsem nakonec pochopil, že z tohodle průseru už se nedostanu a vypravil jsem se směrem na Kavčí hory. Na recepci zpravodajské budovy v areálu České televize, kde sídlí Studio 6, jsem probudil sympatickou brunetku a ohlásil jsem se, jako host ranního vysílání. S ospalky v očích mě mile usadila. Během 5 minut si mě vyzvedla dvojice dalších dvou sympatických 20letých roštěnek a vedly mě kamsi do sklepa. Čekal jsem nějaké svazování a mučení, ale nakonec mi jen napudrovaly obličej, prý abych se jim neleskl do kamery.

Jak jsem hledal záchod

Byl jsem posazen do čekárny pro hosty, a posmutněle jsem zdravil různé moderátory, zprávaře a počasáře, kteří ještě před chvílí stáli před kamerou a já je sledoval na LCD obrazovce. Po chvilce přišla paní a připevnila mi port (bezdrátový mikrofon). Pak se to všechno ale nějak zvrtlo. Strach a stres mi ze střev udělali jednu velkou horskou dráhu a vozejčky se stráveným cukrovím chtěli vyjet z hangáru. Milá průvodkyně mě dovedla až k záchodům, kde jsem jí poprosil, aby na mě nečekala, i když jsem věděl, že zpátky k sedačkám před studiem v podzemním labyrintu rozhodně netrefím. Nicméně pointou je, že uprostřed sraní jsem si uvědomil, že mám na sobě aktivní port a jal jsem se prdět potichu…

Velkolepá šou

Po pár minutách s porcelánem jsem se labyrintem dostal zpět před studio a po chvíli jsem přišel na řadu a byl jsem uveden na plac. Do tohodle odstavce bych vlastně měl napsat, jak jsem se cítil před kamerou a  co se mi honilo v hlavě, ale stres mi trochu zatemnil mysl. Jediné co jsem si pamatoval byly Vítkovy rady a stejně to dopadlo tragicky:

• Nekoukat do země - po každé otázce jsem se koukl do stolu, do stropu a na mikrofony před sebou :-D
• Nemluvit nahlas ani potichu - celou dobu jsem mluvil dost nahlas - moderátorská dvojice totiž seděla poměrně daleko a to vyvolávalo pocit, že musím mluvit nahlas aby mě slyšeli
• Gestikulovat - asi jednou jsem nepřirozeně zvedl ruce, když jsem měl pocit, že mi sympatická Helena Šulcová nerozumí, jinak jsem se skoro nepohnul
• Nebýt příliš přítulný nebo odtažitý - vlastně celé moje vystoupení jsem měl v obličeji slizkej úsměv úchyláka - ačkoliv jsem koutkem oka viděl, jak v kameře vypadám, absolutně jsem neměl čas tomu věnovat pozornost…

Mediální hvězda se vrací do Jablonce

Při odchodu ze studia jsem měl z celé věci smíšené pocity. Oba moderátoři se se mnou rozloučili, poděkovali jsme si a já se vydal na cestu domů. Samozřejmě jsem zabloudil a z budovy České televize jsem odcházel vjezdem do podzemních garáží - jak nějakej zloděj :-D Po pár minutách mi začali chodit SMSky typu: “Jsi naše mediální hvězda” - díky Radku, a podobně. Dokonce mi psalo i pár spolužáků ze střední školy a také kamarádi DJs. Všichni měli pozitivní kritiky a nejvíc mě potěšila pochvala od jednoho z mých šéfů - díky Tome. Je fakt, že takováhle životní zkušenost člověku hodně dá. Nedokážu shrnout do jedné věty, co všechno jsem zažil a všechny ty pocity a myšlenky. Musím jen doporučit, že pokud budete mít možnost být v televizi, tak do toho rozhodně jděte.

Prvních 5 minut - nájezd na béčko… ne céčkovej film. Pokračování ve stylu béčkových titulů tipu I legend. Ovšem pak tomu přijdete na kloub a možná se budete ptátstejně jako já: “Sakra to je dobrý? Nerežíroval to Tarantino?” Odpověď zní ne. Režisér Ruben Fleisher není extra známej, ale vypadá to, že má docela talent.

Nebudu tady psát o čem je film, od toho jsou jiný stránky, ale pokud máte rádi Tarantina, tak na tohle jděte.

A teď jeden malej fórek:-) hlavní hrdina Zombielandu Columbus (Jesse Eisenberg) totiž jako by z oka vypadl známému českému DnB producentovi jménem Danoo :-). Tak schválně - poznáte který z nich je Columbus?

1. vybrat vyhledávanou obsahovou komoditu (porno, elektronika, finance, zvířata, auta)

2. vydražit, vymyslet nebo ukrást zajímavou doménu (můj vlastní poznatek - stačí i doména 3.řádu)

3. vybrat free hosting (v rámci snížení nákladů a doby ROI doporučuji zdarma)  - například Endora.cz

4. naplnit doménu relevantním obsahem (nepoužívám open source CMS, ale svůj vlastní)

5. nejdůležitější - vyšperkovat SEO (to u hotových CMS nebývá špatné - ale chce to tomu ještě trochu pomoct, jak? to neprozradím)

6. nasadit Analytics, Adsense - na adult obsahu se mi osvědčuje Etarget

7. zaregistrovat do katalogů, prolinkovat mezi sebou relevantní domény vaší MFA sítě, pár odkazů hodit semka, pár odkazů tamka…

8. monitorovat efekt SEO, případně upravovat a vylepšovat, sledovat návštěvnost a hlavně klíčový slova a top obsah - a ten rozšiřovat v obměnách (například: pokud se osvědčí slovo lolita, je dobré přidat také slova: lolitka, preteen, teen, kinderporn, childporn a podobně…:-D)

9. sledovat náklady a výnosy, nerentabilní domény dropnout nebo dát do aukce, rentabilní domény rozvíjet do maximálního potenciálu

10. první výnosy neutratit za chlast, ale narvat zpět do domén a sledovat vývoj trhu s doménama

Černé vlajky kvůli Google Wave brzy vyvěsí nejen Seznam, ale také CentrumHoldings (ICQ) i Skype, většina chatroomů, a hlavně diskuzních fór. Pravděpodobně zařve i několik drobných developerů malých podnikových informačních systémů. Wave jsou totiž zajímavou kombinací všech typů zmiňovaných služeb. Dovolil bych si ale tvrdit, že google spuštěním Wave pohřbil i svůj vlastní projekt - Groups (který ale stejně většina z nás používá dávno pouze jako reseller…).

Pojďme se tedy podívat na zmíněné první dojmy:

Co se v případě Wave (zatím) nepovedlo:

• Menu komunikátoru obsahuje položku Spam - tzn. že je to něco, co zatím ani Google nezvládl vyřešit a opět jedna položka v menu, na kterou v podstatě nikdy nekliknu. Že by si Google dával nízké cíle?
• Settings - zatím není možné nastavit jakékoliv osobní údaje. Většinu dat Wave importují z vašeho účtu v gmailu - včetně avataru, kontaktů a podobně. To že settings nefungují, řeší Wave hodně elegantně - vytvoří pro to samostatnou Wave, ve které vysvětluje důvody. Zní to možná účelově primitivně, ale realita je elegantní a intuitivní.
• Super vyhledávání neumí regulární výrazy.
• Rychlost načítání Wave a hlavně změn je pomalá - mám nový notebook, výkoný CPU 2,5Ghz, rychlej internet (20Mbit/20Mbit) a i přesto když provedu akci Mute Wave, tak čekám dokonce několik sekund (konrkétně 4), než se Wave mjůtne…Stejný problém nastane, když kurzorem Wave chytnu a přesunu zpět do Inbox… podobný problém s rychlostí je vidět i při jiných úkonech.Možná je problém v rychlosti zpracování javaskriptů ve Firefoxu. Ve Chrome to bude asi lepší. Pokud je problém na straně databáze, tak potěž - mít výkonostní problémy při testování novýho projektu bych nepřál ani Hulánovi…
• Poslední problém vidím v neflexibilním layoutu aplikace. Mám pocit, že bych potřeboval displej otočit o 90°, abych mohl plnohodnotně používat kontakty, foders a podobně. Okna lze sice minimalizovat do horní lišty a roztahovat do šířky, ale nelze měnit jejich pozici v layoutu a výška aplikace je pevně omezená aktuální výškou prohlížeče (u netbooků trochu problém).

Co se povedlo a je super:

• Vyhledávání ala příkazová řádka - pomocí jednoho inputu mohu hledat ve všech waves pomocí intuitivních příkazů: hledám všechny posty od uživatele zverina - příkaz: by:zverina. Pokud chci zobrazovat obsahy složek, použiju jednoduchý prefix in:… příklad: in:trash, in:inbox, in:myfolder… a podobně… tuhle fíčuru ocení linuxáci i nelinuxáci… zaradoval jsem se, že to umí i regulární výrazy a ejhle - neumí :-(
• Určitě se povedlo i video, které provází celou marketingovou kampaň… i když je uplně nahovno a vůbec mě nezaujalo - nemám rád sliby místo činů…
• I přes předchozí kritiku layoutu musím pochválit design a návrh layoutu. Všechno je intuitivní a dá se to pochopit během pár minut. Layout a rozmístění oken připomíná e-mailové klienty - hlavně Microsoft Office? Asi - nevím - nepoužívám.
• Vidíte live co kdo píše, nečekáte na odeslání, můžete editovat nejen svoje ale i cizí posty, postnout můžete gadgety, video a spoustu dalších balastů - těším se na první bezpečnostní díry :-D to zase bude prdel…

Shrnutí Google Wave jednou větou:
Google Wave je emailoicqwikiweb…

8.9.2009 - obdržel jsem e-mail od Aukro.cz: jelikož v registračním formuláři chybí položka ,,adresa”, chtěli bychom Vás požádat o sjednání nápravy. V e-mailu není nic o blokování účtu ani termín do kdy mám údaje doplnit.

10.9.2009 - obdržel jsem e-mail od Aukro.cz: oznamujeme Vám, že jsme byli nuceni zablokovat Váš Uživatelský účet s názvem “cenzura…”. V e-mailu není ani zmínka o způsobu možnosti vyplacení mého zústatkového kreditu - proto jsem měl rázem pocit okradeného a zuboženého darebáka, který provedl něco strašného proti celé společnosti, která si na něj teď ukazuje prstem jako na hlupáka.

Po chvilce pátrání a přemýšlení jsem se rozhodl, že si na hlavu srát nenechám a napsal jsem e-mail o tom, že si nejsem vědom porušení žádných pravidel a že nechápu blokaci. Zuzana Poláchová z aukro týmu mi sdělila, že jsem obdržel již dvě upomínky (obdržel jsem pouze jednu a ještě bez termínu a hrozby blokace) a že jsem ze svého účtu smazal kontaktní adresu (tu jsem tam uvedl hned na začátku, aby mi mohli účet na aukru aktivovat dopisem, který mi poslali a samozřejmě nelze smazat a stále na aukro.cz je). Také mi sdělila, že přeplatek svého kreditu mohu získat zpět, ale že mě to bude stát 18kč za příkaz k platebnímu převodu pokud jsem z ČR a nebo 250Kč, pokud jsem ze zahraničí. Takže vlastně nato, aby mi poslali mých 46Kč, bych jim musel poslat dalších 204Kč - a to mě pobavilo natolik, že jsem z toho vychrchlal krásně zelený hlen, takže jsem si nemusel uvařit další Paralen drink (jelikož mám rýmičku).

Poslal jsem tedy Zuzaně Poláchové všechny faktické informace a naznačil jsem jí, že se mi zdá, že tak trochu lže a že se mi jejich jednání fakt nelíbí a na hlavu si bobky sypat nenechám. Tak uvidíme. Začínám mít pocit, že kdybych to dal k soudu, tak možná i něco vysoudím :-D

Pokud jste se stali obětí podobné fabulace ze strany Aukro.cz, tak se podělte v komentářích pod článkem, určitě nejsem sám.

Reflex nás totiž prokoukl - nás nicotné čecháčky, kteří jsou ochotní konzumovat pouze “marný” bulvár a nic jiného. Prokoukl nás sice pozdě - přibližně o 10 let později než ostatní bulvární plátky. Dokonce se divím, že s tak pomalými reflexy Reflex stále funguje? Jedno je ale jisté - Reflex ztratil své čtenáře a proto mu nezbývá než zkusit ukousnout z koláče bulvárních Blesků a Aháček.

Takže ano - Reflex jsem měl rád :-(