Semiho blog

Jiří X. Doležal je můj (i mých blízkých) oblíbený publicista, autor a provokatér. O to víc nás všechny jistě mrzí, že si Jiří tak vážně zahrává se životem.

1965

Pan Jiří X. Doležal se narodil v roce 1965. Jeho první kroky směrem do rakve začaly již v době, kdy se jako redaktor časopisu Reflex začal zabývat činnostmi ultrapravicových extrémistických a také náboženských skupin. Dalším hřebíčkem do rakve byly jeho drogové pokusy - zejména s konopím, jehož je dlouholetým zastáncem. Samozřejmě musíme zmínit pravděpodobně nechráněný pohlavní styk, částečně zachycený webovou kamerou v rámci jeho projektu nekoukat.cz (koukat.cz) a také tetování - nikdy nevíte jak tu žloutenku můžete chytit.

2006-2007

V letec 2006 - 2007 jako by se po Jiřím slehla země. Až teprve v souvislosti s aférou Barbory Škrllové mohli někteří z nás zaznamenat pokus Jiřího X. Doležala o převtělení do role týraného Jiříka iXíka Doležalíka, který se pokusil dostat do Klokánka. Bral jsem to jako hezkou recesi, ovšem v podání Doležala trochu trapný pokus seberealizace v době, kdy tištěná média zanikají.

2008- †

Dnes se však píše rok 2008 a Jiří to už opravdu přehání. Odhaduji, že Jiří X. Doležal může vážit asi tak 50Kg i s brýlemi a zapáleným jointem. I přesto se rozhodl zahájit hladovku PRO americký radar. Ano čtete dobře - ne proti, ale pro radar. V případě podvyživeného, životem a drogami těžce poškozeného organizmu, je něco jako hladovka velmi riskantní způsob, jak se opět zviditelnit. Takže je na 90% jasné, že první obětí existence radaru v Čechách bude tento novinář. A bude to dlouho před tím, než na nás dopadne první jaderná hlavice řízená zfetovaným sebevražedným útočníkem Hizballahu.

Původně jsem příspěvek chtěl pojmenovat jinak - Kam se poděli Bullerbyne. Bullerbyne jsem poprvé zaznamenal před X lety v jednom z dílů dnes již legendárního pořadu Paskvil (ČT2). Od té doby mám pocit, že jsou všude kolem, i když si to neuvědomujeme naplno. Proto ta změna titulku - oni jsou tu totiž stále. Některé sólové melodie slýchám se 100% jistotou v televizních znělkách a v listopadu dokonce vydali nové album (což mi z neznámého důvodu uniklo) a jejich stará muzika se snad nedá nikdy oposlouchat (například dokonalé remixy pro Priesnitz - a pak že dokonalej remix neexistuje…). A když poslouchám track Fall again a slyším zvuky z jejich starý pecky a připomínám si smutný texty, tak mám pocit, že na světě jsou lidi, který žijou jinde, s někým jiným a přitom naprosto stejně a řešej stejný sračky. Jen s tím rozdílem, že někdo o tom zpívá a chce to říct celýmu světu a druhej o tom mlčí. A věrné publikum Bullerbynu tak vzniká nejspíš předáním myšlenky z písničky a vzájemným pochopením. Takhle to má být - FUCK OF SUPERSTAR a X FACTOR.

Bullerbyne nikam nesměřují - oni žijí a existují a produkují. Nikdy nebudou nejlepší, nejslavnější, nejoblíbenější, ale když si na ně vzpomenete, tak vás jistě potěší, že tu stále jsou.

Jestli Bullerbyne neznáte, tak je ani nehledejte. Tahle muzika si k vám musí najít cestu sama, ale pro hudební nenažrance posílám dva linky: majspejs/bullerbyne, Bullerbyne.com