Semiho blog

Už mě ten černoch se zlatejma zubama nebaví. Baví mě jeho muzika a co víc - baví mě ten ženskej vokál v Inner City Life. Kdo to sakra je? Musím ji znát. Nenacházím, neznám, okusuju si nehty, co teď, co budu dělat? A ejhle? Opět pomohl můj houseový král Michael Gray, který remixoval skvělou pecku od Scape feat. D Empress - Be My Friend. V informacích o téhle houseové parádě jsem našel jméno Diane Charlemagne (aka D’Empress). No samozřejmě - je to ona - černoška mých snů. Její webové stránky jsou jasným důkazem, že je to ona. V sekci D&B najdete i ukázky z dalších počinů, které má vokálně na starosti. A věřím, že minimálně polovinu z nich znáte i vy ;-) Doufám, že tohle jméno uspokojí i vaše hudební choutky, tak jako moje.

Ohm Square jsou jedním slovem super. Jejich první (moje první) CD - Scion jsem si koupil v roce 2001 v obchodě s nosičmamami (MUHEHE) v Pražské ulici v Liberci, který už dávno neexistuje. Bylo to zapomenuté, krásně modré CD, které nikdo nechtěl koupit. A tak jsem se jej za pouhých 200Kč ujal. Od té doby je miluju. [miloval jsem je už dřív, ale to jsem je slyšel na rádiu Triangl (97.9 tuším)- R.I.P, ale to jsem ještě nosil kapsáče od vietnamců a svetr z hrabáku]…

Nejposlednější CD Ohm Square vydali na přelomu dubna a května. Jmenuje se Taking Shape a je určitě super (ještě jsem ho neslyšel celé, ale ukázky jsou přinejmenším zajímací). Hned po My Private Revolt od Bullerbyne bude nejspíš dalším CD, které si koupím. Jen ještě nevím jakým způsobem si ho koupím. My Private Revolt od Bullerbyne chci koupit osobně - z ruky do ruky. S Lupem z Bullerbynů už mám dohodnutou schůzku příští týden v Praze. Mno, ale s Honzou Muchovem kýmkoliv z Ohm Square se asi jen tak nesejdu, natož aby mi někdo z nich zanechal svůj podpis na mém “vypracovaném” hrudníku. S Charlie One se nesejdu pravděpodobně nikdy:-) i když jí tajně miluji (teda spíš její hlas). Tak mi zbývá Dušan Only One - a ten ani nevím jestli s nima ještě peče. A tak se zde nabízí možnost nákupu MP3 v plné kvalitě přes internet a to za neuvěřitelných 2×50kč - tolik totiž stojí zaslání dvou SMS, za které obdržíte unikátní kód potřebný ke stažení celého alba.

album Scion - krásná muzika :-(

UPDATE: po poslechu všech ukázek musím konstatovat, že si tuhle muziku asi nekoupím :-/. Je mi to moc líto, ale je… strááášně “jednotvárně vokální” a instrumentálně přeplácnutá? - nevím jak to nazvat. Podle mého názoru ve starších skladbách všichni slyšíme, že s tím hláskem Charlie umí dělat mnohem líp a i použité samly jsou méně… “subacidní”? (němcům by se to asi líbilo…natýrlich) :-( Pár zajímavých skladeb tam rozhodně je, ale… No uvidíme, ještě se rozhodnu. Na internetu jsem dokonce našel názory s titulkem - Noví Ohm Square? - Další nuda z ledničky… :-(

Původně jsem příspěvek chtěl pojmenovat jinak - Kam se poděli Bullerbyne. Bullerbyne jsem poprvé zaznamenal před X lety v jednom z dílů dnes již legendárního pořadu Paskvil (ČT2). Od té doby mám pocit, že jsou všude kolem, i když si to neuvědomujeme naplno. Proto ta změna titulku - oni jsou tu totiž stále. Některé sólové melodie slýchám se 100% jistotou v televizních znělkách a v listopadu dokonce vydali nové album (což mi z neznámého důvodu uniklo) a jejich stará muzika se snad nedá nikdy oposlouchat (například dokonalé remixy pro Priesnitz - a pak že dokonalej remix neexistuje…). A když poslouchám track Fall again a slyším zvuky z jejich starý pecky a připomínám si smutný texty, tak mám pocit, že na světě jsou lidi, který žijou jinde, s někým jiným a přitom naprosto stejně a řešej stejný sračky. Jen s tím rozdílem, že někdo o tom zpívá a chce to říct celýmu světu a druhej o tom mlčí. A věrné publikum Bullerbynu tak vzniká nejspíš předáním myšlenky z písničky a vzájemným pochopením. Takhle to má být - FUCK OF SUPERSTAR a X FACTOR.

Bullerbyne nikam nesměřují - oni žijí a existují a produkují. Nikdy nebudou nejlepší, nejslavnější, nejoblíbenější, ale když si na ně vzpomenete, tak vás jistě potěší, že tu stále jsou.

Jestli Bullerbyne neznáte, tak je ani nehledejte. Tahle muzika si k vám musí najít cestu sama, ale pro hudební nenažrance posílám dva linky: majspejs/bullerbyne, Bullerbyne.com

Podle Maslowovy pyramidy základních potřeb se někde v základně ukrývá jídlo, pití, ošacení, vzduch, spánek. Někdo uvádí i sex - no to by už dávno všichni chlapi chcípli, že? No to je fuk. Ale já za sebe uvádím muziku a hlavně tu zlomenou. Mezi moje základní potřeby rozhodně spadli dva bráchové z UKčka, kteří si říkají Brookes Brothers. Jejich melodický drum and bass se dá poslouchat snad pořád.

http://www.myspace.com/brookesbrothers

Dlouholetý kamarád Aleš Povr (live projekt trancegate, promotér: Hangáry, Aquaphonic, atd…) se mě opět nedávno zeptal, na koho bych zašel na párty. To oni se mě takhle lidi ptají (dokonce i Martin Klimánek - promotér několika akcí v Ostravské Aréně Čas a na černé louce), ale vůbec nechápu proč? Vypadám jako smažka? - NE! Chodím každý víkend na párty? - NE! Považuju se za muzikologa? (ano ta profese opravdu existuje!) - NE! Poslouchám taneční muziku a dělal jsem několik let šéfredaktora House.cz? - ANO!

Tak nevím, jestli ta jedna kladná odpověď stačí. Nicméně jsem Alešovi odpověděl jasně - z české scény na nikoho. Poslechl bych si rád naživo J-Cuta a nebo Kolta Siewertse z dojčlandu. A proč? Jejich drum and bassové sety mě baví. Jsou poslechový, melodický. Je mi jasný, že na párty nebude taková atmosféra jako na stroze stavěných setech Katchy (Katcha.info), ale nadruhou stranu pro člověka, kterej se na párty nezhuluje do sraček je trochu melodičtější set zábavnější. Navíc do hraní Kolta ani J-Cuta nemusí kecat lehce okoukanej zpěvák ze Skyline. A to nic proti, protože jsem se s Jacobem na akci párkrát skvěle vyřádil.

Kdo je vlastně ten Kolt Siewerts? Nosí kolťák u pasu? Nebo hraje na basu? Ani jedno. Produkuje sice i vlastní věci, ale kytarista z něj nejspíš nikdy nebude. A podle jezeďácký americký čepice s rovným kšiltem, která mu kazí image na fotkách, bych řekl, že je lehce vysmaženej. To nic nemění natom, že se mi líbí jeho hraní.