Je 19.ledna 17:05, trojčlenná posádka firemního vozu značky Škoda Fabia HTP (hovno to pojede) nasedá a vyráží směr Liberec. Řídím já, na sedadle spolujezdce sedí kolegyně N a vzadu kolegyně T. I přes zmíněný hendikep HTP dorážíme za 15 minut do jednoho z libereckých sídlišť, kde vysedá N a T se přemisťuje na její místo - na sedadlo spolujezdce. Po dalších 10 minutách jízdy přijíždíme na mou neoblíbenou křižovatku u viaduktu a odbočujeme směrem na Franťák. Za viaduktem doprava a po dalších 100m kolegyně T vykvikne:
“Tyvole čum, no já se snad pochčiju.”
Říkám si v duchu: nojo T a její přirozená puberťácká reakce na…
“Tyvole co to je? Vyfotíme to, mám s sebou foťák.” T mlčí a zírá z okýnka.
Šlapu na brzdu, zajíždím ke kraji, vysedám a z kufru vytahuji Olympus C765. Mačkám spoušť a modlím se, aby znamení nezmizelo. To, co jsme s kolegyní T vlastně viděli, už nechám posoudit vás. Jen připomínám, že opravdu nejde o upravenou fotografii. Později jsem se dozvěděl, že z tohoto domu prý někdo skočil a ve výtahu došlo k znásilnění. Kdo ví, čeho všeho byl dům ještě svědkem.
Poslední příspěvky