Semiho blog

Mé okolí se za posledních pár let zásadně změnilo. Užíval jsem si bezstarostný život, fotil přírodu, hvězdy, lodě, moře, hovna (ti kterých se to týká ví, co tím slovem myslím), po práci jsem chodil do kina, na večeři, kalit, nakupovat a podobně. Někdo tomu říká stereotyp, ale já vidím stereotyp až teď a tady. Zevling, bowling, rachota a k tomu dva gramy hulení. K čemu vám je vzdělání, řidičák a jiné “vysoké cíle”? Vždyť v pátek jdete na bowling, v sobotu na třískotéku a neděli už nějak přežijete u televize. To je jistota, kterou vám vezme až čas a ten plyne pomalu, tak proč se snažit? A ten týden v kolbeně u pásu, kde děláte jasnou práci za jasné peníze? Proč si to neužít? Hezká kolegyně si vás čas od času vezme do “úst”, protože sama nemá důvod navazovat vážnej vztah, jednoduše to není IN.

Takže si začínám dělat starosti. Ne z toho, že na mě v důchodu nebude nikdo vydělávat, to je jasné a nic s tím nezmůžu. Dělám si starosti o všechny tyhle lidi. Až zavřou bowling a diskotéku, budou mít asi chvíli deprese.

Ano je to tak. CzechTek sice skončil a pravděpodobně už nikdy neproběhne, ale free scéna přežívá. Přežívá dokonce ve velmi zakonzervované podobě, protože první free techno akci, kterou jsem absolvoval přibližně v roce 1998 v rokáči v pražských Klánovicích se koncepcí na chlup podobala té, kterou jsem navštívil tento víkend - 8.září 2007 ve Volanově na trutnovsku. Masivní sound systém, projekce, dredaři a “technopankáči”, prostě lidi od systémů, psi, alkohol, lehké i těžší drogy, oheň, zima a hlavně nikde ani kousek ticha. O přežívání free techno akcí se stará v našem státě více než 50 více či méně aktivních sound systémů. Tedy skupin lidí vlastnících zvukovou aparaturu, větší dodávku, psy a několik tipů na lokality, kde se dá zapnout magič a zesilovač vybudit na maximum.

Z pohledu programátora na plný úvazek beru účast na podobných akcích jako restart. Totální relax, výmaz a snad i jako povinnost. Bez restartu každý systém jednou zamrzne ať chceme nebo ne. A je velmi zajímavé, jak pozitivně a spolehlivě působí masivní zvuková produkce na lidský organizmus. Samozřejmě v kombinaci s drogami lehkými i tvrdými se může účast na podobné akci změnit v něco jako projížďka na horské dráze. Ale přežijeme-li prvotních pár minut možná nuceného aerobiku a necháme-li se pohltit atmosférou s čistou hlavou, můžeme poznat stav blížící se nirváně.

Pravidelnost (techno) nebo pravidelná nepravidelnost - zlomenost (drum and base) beatu ve skladbách pouštěných na aparatuře s několikaset Watovým výkonem vyvolá pocit euforie, zajistí vyplavování endorfinu v návaznosti na fyzickou námahu (tanec) a není problém prokalit 6 hodin v kuse.

Ráno jsem se trochu divil - bolelo mě celé tělo kromě hlavy, práh bolesti (běžně okolo 120dB) byl a ještě pravděpodoně je, odsunut někam do neznáma a cítil jsem se čistej. Tak čistej jako nikdy. Vřele doporučuju a těším se na další podobný akce jako byl ten letošní poslední “muničák”.

Když jsem chodil do základní školy, komunistické učitelky evidentně neměli rády Beatles, protože nám vnucovali toto rčení: dlouhé vlasy, krátký rozum. Věřím tomu, že řada z mých spolužáků a spolužaček z toho dodnes má trauma.

Radek Hulán je známá česká internetová celebrita. Pravděpodobně je to opravdu člověk z masa a kostí, i když o tom někteří z nás pochybují a myslí si že je to jen fiktivní postava nakreslená ve Photoshopu CS2. Radek Hulán je plešatý a má IQ přes 130. Platí zde výše zmiňované pravidlo? Já mám vlasy dlouhé asi 4cm a IQ okolo 120. Možná, že kdybych se nechal ostříhat, tak bych Radka pokořil (v délce penisu se mi Radka pravděpodobně pokořit nepodaří).

Z koníčku se mnohdy stane profese a u programátorů to platí takřka v každém případě. Programátorem musí člověk být srdcem i myslí, jinak po pár týdnech vyhoří a jde dělat inventury do obchoďáků. Úspěšnější programátor se časem dostane k větším projektům a uchytí se v nějaké společnosti většinou již během studia na střední nebo vysoké škole. A tady nastává problém. Malé a střední firmy nejsou ochotné a ani nemají potřebu dobře zaplatit průměrné a dobré programátory. (O špatných programátorech nemluvím záměrně, protože ty se daří nějakým zázrakem poměrně dobře eliminovat během vstupních pohovorů.)

Programátor ve většině případů nemá šanci získat vysokoškolské vzdělání. Proč si to myslím? Protože sedí u počítače a programuje. Na víc nemá čas. Skončilo tak hodně lidí, které znám a já sám napůl také. A programátor bez vysokoškolského vzdělání dostane mimo Prahu průměrnou mzdu. Kde jsou ty doby, kdy byla práce programátora vysněným zaměstnáním ve kterém řada z nás spatřovala svou budoucnost plnou luxusních vozů a kurev? Nenávratně pryč. Jít pracovat do velké a uspěchané Prahy neláká každého.

Jaké z toho plyne ponaučení? Asi žádné. Jen řada z nás přišla o sny.